[C]Detekce konstanty

[faraon]

Ten realloc() přece

[CZechBoY]

Jo ale když mám právě char pevna[1024] = {0}; tak jak to předělám aby se mi tam toho vešlo víc?

[faraon]

Refaktorizace -> rekompilace

Tak tohle za běhu nepředěláš, protože to je na zásobníku, a tam máš velikost pevnou. Ale šlo by jednotlivé bloky po 1024B dynamicky nabírat rekurzí, a všechna data nakonec zkopírovat do nějakého alokovaného pole z posledního vnoření. Během návratu z rekurze by se ti zase automaticky zrušil ten vícenásobný buffer, a zůstal by ti jen ukazatel na nově vytvořené pole.
Ale musíš počítat s režií a také zásobník není nekonečný, já na Linuxu mám 8MiB, a mám pocit že kdysi ve Widlích to byly jen 4MiB!

Edit: Oprava - z posledního vnoření pouze alokovat a zkopírovat svojí část, předchozí bloky by se musely zpětně kopírovat během vynořování.

[CZechBoY]

Takže jsme došli k čemu? Že prostě je lepší alokovaná paměť.

[faraon]

Ale v devětadevadesáti procentech případů ti dostatečně dimenzovaný statický buffer stačí, stačí si jen ohlídat možnou chybu.

Pokud počítáš s tím že načítaná data budou velmi velká, postavíš celý program úplně jinak, a smíříš se s tím že ti to malloc() bude brzdit.

[CZechBoY]

Malloc brzdí? Jsem spíš myslel, že ti pak program bude zabírat míň místa v paměti. Je to sice na heapu, ale i tak.

[faraon]

Sice budeš mít jen tolik místa kolik opravdu potřebuješ, ale to vyhledání volného místa odpovídajícího požadavku také chvíli trvá. Zvlášť když knihovna programu nemá zrovna dostatečnou rezervu a musí žádat operační systém o nový blok...

[CZechBoY]

Takže říkáš, že dostatečně velká proměnná je výhodnější jo?

[faraon]

Prakticky by to mělo vyjít nastejno, jen s menší režií, protože na zásobníku je to jednodušší. Akorát že ten buffer existuje pouze po dobu práce funkce (nebo musí být static), zatímco alokovanou paměť můžeš používat i mimo funkci. Prostě použiješ to co se ti zrovna víc hodí.